Tvé tělo
To nejlepší z toho nejhoršího
Katastrofa je matkou všech dobrých příběhů. Přínášíme vám dva příběhy, které se skutečně staly. Místa a jména jsme samozřejmě pozměnili.
Moje nejhorší prázdniny. Menstruace.
Úspěšně jsem zakončila střední školu, tak mě naši překvapili dárkem - dovolenou na Kubě. Byla jsem ráda, protože už loni mi kamarádi vyprávěli, jak je tam úžasné potápění - hlavně ovšem malí žraloci..... Jelikož moje menstruace byla více jak týden přede mnou, nedělala jsem si s tím žádnou hlavu. Dva kamarádi - instruktoři potápění - se mě ještě oklikou ptali, jestli se nemusí ničeho obávat?! Přeci jen žraloci jsou žraloci. "V bikinách mám pořádný hovězí steak", žertovala jsem.
Začali jsme se tedy potápět.... Malí žraloci byli opravdu nádnerní. Největrší měl ani ne metr na délku. Ani nevím proč, ale najednou jsem začala mít divný pocit. Vždyť menstruaci mám dostat až za týden!!!! V hlavě se mi najednou odehrál příběh, kdy desetimetrový žralok jedním kousnutím přepůlil ženské tělo. Klukům jsem posuňky ukázala, že musím na hladinu. Když jsem se vysoukala do lodi, byla jsem ráda, že sedím. Na palubě pobíhal foxteriér - maskot lodi. Zanedlouho se vynořili kluci. Místo toho, aby se mě zeptali, jaké bylo potápění, měli největší starost o psa.
Pes se mě snažil vystrnadit z místa, na kterém jsem seděla. S každým pokusem byl agresivnější, ale vždycky jsem ho odbila. Nakonec jsem ustoupila a psovi uvolnila místo. Jaké bylo moje překvapení, když se na sedadle objevil krvavý flek!!! Kamarádi oba zbělali jak stěna. Snažila jsem se to uhrát do srandy, ale představa, co se mohlo ve vodě stát, moc legrační klukům nepřipadala.
Moje nejhorší rande.
Měla jsem domluvené rande naslepo v nové kavárně dole ve městě. Jelikož jsem si jméno špatně poznačila do kalendáře, skončila jsem půlhodinovým čekáním v úplně jiné restauraci.
Když jsem nakonec zjistila, kam mám opravdu jít, potkala jsem špatného kluka.
“Kdo jste?”, zeptala jsem se muže, kterého jsem předtím nikdy neviděla, ale který se na mě usmíval.
“Já jsem Honza.”
“Jaký Honza?”
“Chceš vědět, jaký jsem doopravdy nebo chceš znát moje příjmení?”
Předtím, než jsem stačila odpovědět, Richard, moje rande, na mě zavolal z protějšího koutu kavárny. Šla jsem k jeho stolku, když na mě Honza zavolal "Hej!" a já se otočila. V tom jsem zakopla o židli, při pádu se praštila hlavou o stůl a ještě jsem vylila kávu do klína pánovi, který u toho stolku seděl. Ten vyskočil ze židle jako pominutý.
“Budete se cítit lépe, když vám řeknu, že můj strýc pracuje v čistírně?", zeptala jsem se, když jsem se zvedala z podlahy.
Ráda bych řekla, že zbytek rande byl fajn, ale nebyl. S Richardem jsme si neměli o čem povídat, prostě nuda.
Jestli si myslíte, že rande, kdy si vyprávíte o blostech a na tričko vám ukápne zmrzlina je to nejhorší, tak se mýlíte. Může to být ještě horší :o(